Koho a jak léčit pro plicní hypertenzi

Plicni hypertenze zahrnuje stavy charakterizovane zvýsenim středniho tlaku v plicnici nad 25 mmHg. Nejcastěji se vyskytuje u onemocněni srdce nebo plic. Vzacněji je plicni hypertenze důsledkem primarniho postiženi plicnich cev (zejmena plicni arterialni hypertenze při postiženi plicnich arteriol a chronicka tromboembolicka plicni hypertenze souvisejici s nedostatecnou reperfuzi po akutni plicni embolii). V lecbě plicni hypertenze u srdecnich onemocněni je klicova předevsim lecba zakladniho srdecniho onemocněni. Specificka vazodilatacni lecba neni u plicni hypertenze u srdecnich a plicnich onemocněni indikovana. Lecbou volby u chronicke tromboembolicke plicni hypertenze je endarterektomie plicnice u pacientů s chirurgicky dosažitelnou trombotickou obstrukci. V lecbě plicni arterialni hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocni s pozitivnim vazodilatacnim testem jsou indikovani k lecbě vysokými davkami blokatorů kalciových kanalů. V připadě negativniho testu je vedle chronicke antikoagulacni lecby indikovana lecba prostanoidy, antagonisty endotelinových receptorů a inhibitory fosfodiesterazy 5.