Diabetici mají jinou odpověď rychlosti pulzové vlny v periferních tepnách na ortostatickou zátěž

Rychlost pulzove vlny (PWV) je nepřimým ukazatelem arterialni tuhosti: PWV roste se zvysujici se tuhosti. Zvýsena tuhost arterialni stěny je spojena s endotelialni dysfunkci a remodelaci stěny, což jsou změny přitomne u diabetiků. Proces změny ale nemusi probihat ve vsech cevach stejně. Cilem teto studie je vyhodnoceni efektu změny polohy těla na PWV perifernich tepen diabetiků a zdravých kontrol. PWV byla měřena u pacientů s diabetem II (7m/8ž, 68±10 let, TK 158/90±19/9 mmHg) a zdravých kontrol (5m/6ž, 23±2 let, BP 117/76±9/5 mmHg) pomoci vicekanalove celotělove bioimpedance. Měřeni probihalo na leve ruce (PWVr) a noze (PWVn). Protokol se sestaval z 6 min měřeni v leže (leh) a 6 minut na lůžku sklopenem do 45° (hut). Pro každou skupinu byl vypocitaný poměr PWV ruka/noha a take hut/leh. Výsledky: V leže měli diabetici vyssi PWV než kontroly. Sklopeni zvýsilo PWV jen u diabetiků (pouze nohy). Poměr PWV ruka/noha byl významně nižsi u diabetiků během sklopeni než u kontrol a než u obou skupin v leže. V připadě nohou diabetiků byl poměr hut/sup zvýsený v porovnani s kontrolami a poměrem rukou. PWV v hornich a dolnich koncetinach u diabetiků ma rozdilnou odezvu na změnu polohy těla. Vyssi PWV u diabetiků v leže v porovnani s kontrolami je dano vyssi tuhosti tepen, oboji důsledek diabetu I, vyssiho věku a pravděpodobně i hypertenze. Hlavni vliv na rozdil mezi PWV ruky a nohy během sklopeni ma hydrostatický tlak. Ale zvýseni poměrů PWV ruka/noha u diabetiků je pravděpodobně znamkou rozdilne regulace redistribuce krve během sklopeni. Tyto rozdily naznacuji změny v regulaci arterialniho tonu, což může souviset jak s endotelialni funkci tak posunem v řizeni cev autonomnim nervovým systemem. Poměr PWV ruka/noha v reakci na ortostatickou zatěž by proto mohl být zajimavým parametrem pro vysetřeni funkce cevniho systemu u diabetiků.