Mikromorfologie v archeologickém kontextu jako nástroj pro interpretace vzniku výplní pravěkých objektů: případová studie z Tvrdonic, okr. Břeclav

Mikromorfologie v archeologickem kontextu je metodickým nastrojem moderni multidisciplinarni archeologie. Jde v podstatě o mikroskopickou charakteristiku sedimentů v přimem kontextu k archeologickým situacim s cilem detekovat formacni procesy, ktere jsou zasadni pro dalsi interpretace. Tato metoda byla aplikovana na sedimenty výplně dvou objektů ve stratigrafickem vztahu z lokality Tvrdonice - „Pole od Týnecka“. Vzorky byly odebrany z výplně latenske chaty a zasobni jamy ze starsi doby bronzove, který je se zemnici v superpozici. Z makroskopickeho a mikromorfologickeho hlediska je zřejme, že výplň starobronzoveho objektu je tvořena jednak vatými pisky v superpozici s „in situ“ nebo na kratkou vzdalenost přemistěnými půdami. Mikrovrstvy detekovane makroskopicky souviseji pouze se zanasenim objektu. Vrstva půdy pod „podlahou“ latenske zemnice pak nese znamky dlouhodobě bioturbovane půdy, tzn., že latenska zemnice byla založena již na existujici prohlubni. Aktivni vrstva podlahy latenske zemnice je reprezentovana střidajicimi se vrstvickami světlejsich a tmavsich lamin. Zatimco tmavsi laminy odražeji naslapovou vrstvu, světlejsi laminy jsou tvořeny rekrystalizovaným popelem, který impregnuje naslapovou vrstvu. Ve spolecenske rovině lze tento poznatek z racionalniho hlediska interpretovat i tak, že stavitele latenske chaty využili zahloubeneho terenu a tim tak minimalizovali naklad prace na výkop podlahy chaty. Prostor, který sloužil přimo k obývani, měl cileně upravovaný povrch, což souvisi s potřebou urciteho komfortu. Nejsvrchnějsi cast výplně je tvořena zasypem, který nenese znamky pedogenniho ovlivněni, což indikuje nejspise cilene zaneseni objektu (planýrku).